Přeskočit navigaci

 

Co převádíme?

 
 
MC kazety

MC kazeta

MC kazety (Music Cassettes) patřily na konci minulého století mezi jedny z nejvíce rozšířených zvukových nosičů na světě. K uložení audio záznamu využívají analogového záznamu na magnetický 3,5 mm široký pásek umístěný v plastové kazetě o rozměrech 100 x 64 x 12 mm. Byly vynalezeny roku 1962 ve firmě Philips a poprvé představeny Evropě a USA. Do komerčního prodeje vešly v roce 1964 v německém Hannoveru původně pouze pro záznam mluveného slova. Díky zvyšující se kvalitě nahrávání začaly hudební vydavatelství prodávat také hudbu prostřednictvím MC kazet, což znamenalo velký rozmach kazet do celého světa. Velký přínos pro rozšíření měla také společnost Sony a její přenosný přehrávač Walkman. Podobnou větev audio záznamu tvořily rovněž datové audio kazety (DAT), na které se však zaznamenávaly digitální data. S nástupem nového století a digitálního optického záznamu byly MC kazety téměř nahrazeny CD nosiči a později také formátem MP3, WMA a AC3.

nahoru
 
Gramofonové desky
 

Gramofon

Gramofonová deska neboli gramodeska je médium používané od konce 19. století do 80. let 20. století pro analogový mechanický záznam zvuku. Je to tedy nejstarší způsob zachycení a následné reprodukce zvuku vůbec. Zvuk se ve studiu vrýval do spirálové drážky na obě strany pevného kotouče, ze kterého pak bylo možno pomocí tenké citlivé jehly zvuk přehrát. Oproti ostatním zvukovým nosičům byly gramodesky daleko náchylnější na poškrábání nebo přelomení a tím i znehodnocení veškerého záznamu. Za první republiky bylo Československo jedním z největších výrobců gramofonových desek i gramofonů samotných. Značky jako Supraphon, Ultraphon, Panton, Opus či Tesla Litovel byly ve světě slyšet stejně často, jako značky amerických a dalších evropských vývozců desek. Od konce 80. let byly gramodesky postupně vytlačeny digitálním záznamem na CD. V současnosti se vydávají gramofonové desky pouze jako doplněk vedle digitálních hudebních nosičů produkovaných na CD či DVD, slouží zejména pro sběratelské účely a pro tzv. DJing. Mnozí nároční posluchači stále ještě preferují původní gramofonové desky oproti moderním digitálním CD a DVD nosičům zvukového záznamu a v posledních letech tento trend sílí. Nelze proto považovat gramofonovou desku za společensky zcela odepsanou.

Gramofonové desky se obecně člení na dva typy:

Šelakové (standardní) desky

Tento typ gramodesek se vyráběl z šelaku, měl hrubší drážky, potřeboval hrubší jehlu a speciální rychlost 78 otáček za minutu. Jedna strana standardní desky mohla obsahovat maximálně 3 minuty zvuku, větší typ desky i 5 minut. Tento typ gramodesek se v Československu používal až do roku 1962, kdy byl nahrazen deskami vinylovými.

Vinylové gramodesky

Druhý typ gramofonových desek je mladší a známější. Byl vyráběn z umělé hmoty PVC (polyvinylchlorid), ale výjimečně též z jiných umělých hmot v podobě pohlednic, vzorkovaných či průhledných desek. Vinylová hmota vyráběná v Československu byla gramofonovými odborníky považována za velmi kvalitní materiál a dodnes je Česka Republika s návratem obliby mechanického záznamu předním vývozcem vinylových desek.

Převádíme oba tyto typy a všechny běžné rychlosti desek::

  • SP (Single Play) 45 RPM – na jedné straně obvykle jedna píseň, většinou 45 ot/min,
    výjimečně 33 ot/min
  • EP (Extended Play) 45/33 RPM – totožné s SP deskami, na jedné straně většinou 2 až 3 písně;
    většinou 45 ot/min, výjimečně 33 ot/min
  • LP (Long-Play) 33/16 RPM – klasické „elpíčko“, na obě strany se obvykle vešlo celé jedno hudební album o délce až 45 minut, vyjímečně i delší; většinou 33 ot/min, zpočátku i 16 ot/min
  • Šelaková deska 78 RPM - nejstarší typ gramofonových desek, rychlost obvykle 78 ot/min
  • GL – zvláštní typ gramofonové desky, 33 ot/min
nahoru
 
Magnetofonové pásky
 

Magnetofon

Magnetofon je elektrický přístroj, který zachycuje informace na podlouhlý pás zmagnetovatelného materiálu, obvykle na speciální magnetofonové pásky. Předchůdcem magnetofonů byly tvz. drátofony, které na podobném principu ukládaly zvuk na ocelový drátek. Magnetofonový pásek se ukládal zprvu na cívku neboli kotouč. Cívkové magnetofony se objevily a rozšířily během 50. let 20. století. Podobně jako u gramodesek bylo postupem času možné nahrávat záznam v několika různých rychlostech (19, 9, 4 a 2 centimetry pásky za sekundu). Postupně se také zvyšoval počet záznamových stop z původní jedné na dvě a pak na čtyři. Později nahradily neskladné a nepraktické kotouče MC kazety, ve kterých se užší pásek uchovával uvnitř plastové schránky, a v rámci miniaturizace vznikly rovněž malé diktafonové kazetky.

Převádíme všechny běžné rychlosti záznamu::

  • Rychlosti: 19 cm/s, 9 cm/s, 4 cm/s, 2 cm/s
  • Záznam: dvoustopý, čtyřstopý
nahoru
 
MiniDisky
 

Minidisc

MiniDisk (Minidisc) je magnetooptické digitální médium uvedené na trh firmou Sony v květnu 1991, a to primárně pro nahrávání a distribuci hudby. MD přehrávače získaly značnou popularitu hlavně v Japonsku, kde byla většina přehrávačů uváděna jako první na trh a také zde byly, jako v jedné z malá zemí, dostupné již nahrané MD nosiče (lisované MD). Přehrávače a rekordéry též pronikly do profesionální sféry a byly hojně využívány v nahrávacích studiích, rádiích a divadlech. Stejně jako CD bylo možné ihned posouvat záznam po stopách, oproti CD však měly MD výhodu v možnosti neomezeně přepisovat a nahrávat na MD záznam. Některé přehrávače zvládaly i funkce úprav a základního střihu zvukových stop.

Převádíme obě běžné rychlosti záznamu::

  • Rychlosti: MD, MD-LP
nahoru
 
Mikrokazety
 

Mikrokazeta

Mikrokazeta (Microcassette) je analogové zvukové médium představené již v roce 1969 firmou Olympus. Dvoustopá páska, kterou kazeta obsahuje, je téměř totožná s páskou klasických MC kazet, je ovšem o několik mikrometrů tenčí. Svými rozměry 50 x 33 x 8 mm se od svého vzniku nejvíce uplatnila s ručních diktafonech a telefonních záznamnících pro záznam hlasu. Kvalita záznamu se nijak výrazně nelišila od tehdejších MC kazet a postupně se pomocí různých technologií ještě zdokonalovala. Od roku 1982 se navíc začaly objevovat první nahrávací přístroje se stereo záznamem. Oproti MC kazetám bylo možné na mikrokazety nahrávat ve dvou rychlostech: 2,4 cm/s (centimetr pásky za sekundu) a v poloviční 1,2 cm/s. Na jednu kazetu tak bylo možné nahrát záznam do 60 minut, v poloviční rychlosti až 90 minut. S nástupem digitálních technologií byly však mikrokazety postupně nahrazeny - kazetové diktafony vytlačily digitální MP3 diktafony a analogové telefonní záznamníky se přestaly používat úplně.

Převádíme obě běžné rychlosti záznamu::

  • Rychlosti: 2,4 cm/s, 1,2 cm/s
  • Záznam: dvoustopý
nahoru
 
Ocelový drát
 

Ocelový drát

Jako jediná firma v ČR se můžeme pochlubit převodem záznamu z ocelového drátu na digitální média. Drátofon, jak se tehdy zařízení říkalo, který tento typ nosiče k přehrávání využíval, byl předchůdcem páskových magnetofonů. Drátofony pracují na stejném principu jako magnetofony, jde tedy o magnetický záznam zvuku na pohybující se magnetický nosič. Tím je však u drátofonu tenký ocelový drátek o síle přibližně 0,1 mm. Drátek se pohybuje rychlostí okolo 1 m/s. Kolem roku 1950 byla jedním z hlavních výrobců těchto přehrávačů v tehdejším Československu firma MEOPTA – Přerov, jejíž model nazvaný Paratus mám k dispozici v několika provedeních.

 
 
 

Budis studio

Logo

Převádíme analogové audio a video
nosiče na digitální média.

Vojtěch Slabý
Za Branou 268
Křižanov
594 51
IČ: 76526496

Mobil: 736 245 322
Tel.: 564 565 056
Tel. SK: +421 (0)221 025 721
[email protected]

Facebook