Na rozdíl od filmového záznamu, který se objevil až v první polovině 20. století, se záznam zvuku uplatňoval už o století dříve. Zprvu hudbu na tehdejších gramofonových deskách bylo možné slyšet z dnes již historických typů gramofonů. Postupem doby se zvuk spojil s obrazem a vznikl film. V průběhu 20. století prošel záznam zvuku a jeho reprodukce velkou evolucí. Z mechanického zápisu na desky přes magnetický na ocelový silon a později pásku až k optickému zápisu na CD a dnes také MP3.
Přesto i v dnešní moderní době mnoho z nás vlastní audio nahrávky na MC kazetách či magnetofonových páskách a rovněž na gramodeskách. Někteří dokonce na šelakových deskách z dob první republiky. A proč je vlastně stále uchováváme? Máme na nich nahrány své vzpomínky – první dětská slůvka, básničky, povídání, známé a nezapomenutelné hlasy, rodinné rozhovory, důležité pořady z rozhlasu anebo album naší oblíbené hudební skupiny.
Za celou tu dlouhou dobu se ale na všech nosičích více či méně výrazně projevil „zub času“. Desky se opotřebovaly a nabraly hromadu škrábanců a páska v kazetách se několikrát přetrhla a zvuk už není to, co býval. I pokud nosiče nepoužíváme, zvuk na nich se časem znehodnocuje. Pokud tedy chceme záznam přehrát také v budoucnu našim potomkům, nezbývá, než převést jej do digitální podoby. Kvalita nahrávky pak už nebude nadále degradovat a zůstane totožná mnoho let, díky moderním nosičům si záznam bez problému přehrajeme kdykoliv a budeme schopni jednoduše záznam předávat a kopírovat.